Data log – longread
V tomto příspěvku budu po dobu druhého semestru zachytávat myšlenky k „datům kolem nás“ během období březen-červen 2025.
1) Airbnb a nedostatek bytů v Praze: Regulovat, nebo nechat být?
V posledních dnech (březen 2025) se např. na sociální síti X (Twitteru) hojně diskutuje plánované spuštění portálu e-Turista, který vzbuzuje bouřlivé reakce. Ozývají se hlasy o „STB praktikách“ či „biče na podnikatele„. Asi se ozývají potrefené husy…. Jelikož několik mých známých rovněž pronajímá byty přes Airbnb (a já jim fandím), začal jsem se zajímat, jaký vlastně asi skutečný dopad mají krátkodobé pronájmy na dostupnost bydlení v Praze?
Podle aktuálních dat Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy (IPR) je v hlavním městě prostřednictvím Airbnb pronajímáno asi 8 000 bytů, přičemž až 80 % z nich vlastní profesionální pronajímatelé s více nemovitostmi. Pochopitelně, nejcitelněji se situace dotýká samotného centra Prahy, například na Praze 1, kde je až 70 % bytů využíváno ke krátkodobým pronájmům.
Vezmeme-li nyní do úvahy, že podle IPR chybí v Praze realisticky zhruba 30 000 bytů, a nové byty se staví tempem 8-9 tisíc za rok, krátkodobé pronájmy představují část deficitu. V teoretickém případě, kdyby polovina bytů z Airbnb (tedy cca 4 000) přešla na trh dlouhodobých nájmů, pokryla by tak téměř polovinu roční výstavby nových bytů v Praze. Je to málo? Hodně?
Každopádně, opět bychom zdaleka nebyli první – mnoho evropských měst už s regulací krátkodobých pronájmů má praktické zkušenosti. Příklady měst jako Amsterdam, Lisabon, nebo Berlín ukazují, že vůle uřídit tento problém nakonec spíše slouží ku prospěchu místních obyvatel a regulace vrátily celou řadu bytů do nabídky (Amsterdam), nebo dokonce snížily tržní cenu nájemného (Lisabon). Dokonce, španělský ústavní soud nedávno potvrdil plán Barcelony zakázat do roku 2028 pronájmy bytů pro turistické účely úplně! To si v českém kontextu nedovedu představit.
Z dostupných dat a článků tedy vyplývá, že Airbnb skutečně hraje určitou roli v aktuálním nedostatku bytů v Praze. Regulace, jako je plánovaný portál e-Turista, nemusí ale být nutně krokem zpět k „fízlovské minulosti“, naopak je z mého pohledu možná příležitostí, jak vrátit část bytů na dlouhodobý trh, hlavně v centru, kde je Airbnb skutečně dominantní a ovlivňuje až 20 % bytového fondu – což je nesrovnatelné s jinými evropskými metropolemi. Čísla také potvrzují, že v Praze je více bytů nabízeno krátkodobě (9 213) než dlouhodobě (3 790), což dále podporuje regulace jako e-Turista. Jestli ale tento krok skutečně vrátí tisíce bytů obyvatelům Prahy, ukáže až čas.
Kromě odkazů uvedených přímo v textu, pracoval jsem zejména s těmito PDF soubory na stránkách Institutu pro rozvoj Prahy, jejichž autoři se tématu věnovali do velkého detailu:
1) Fenomén Airbnb a jeho dopady v kontextu hl. m. Prahy
2) Airbnb v Praze: Analýza množství, struktury a rozmístnění nabízených ubytování k 13.7.2021
3) Airbnb v Praze: Analýza stavu a vývoje krátkodobého ubytování v soukromí 2018–2023
2) Běhání – "když nemůžeš, tak přidej"? Ano, ale....
Nedávno jsem v rámci studia (díky odkazu v Interaktivní osnově k předmětu „DESB24 Data pro design služeb“) narazil na skvělou studnici datasetů (doslova „Awesome Public Datasets„). V rámci „brouzdání po repozitáří jsem našel i dataset „Mid-Long Distance Runners Injuries“, který zachycuje tréninkové deníky a zranění běžců na střední a dlouhé vzdálenosti (za období zhruba sedmi let), zahrnuje více než 70 proměnných (mj. intenzity, náběhy v km, a subjektivní vnímání námahy.)
To mě zaujalo! Nejen, že dcera si po nedávném běhu odnesla „neviditelné“ zranění na noze, které pak léčila dlouhé měsíce, ale i já jsem lehce běháním trápil jedno koleno. Když už běhám, tak pořádně. Napadlo mě tedy prozkoumat, zda náhodou nepanuje nějaká souvislost mezi délkou, frekvencí a zraněními.
Jak jsem na to šel? Při analýze datasetu „Mid-Long Distance Runners Injuries“ jsem se zaměřil na vztah mezi nárůstem tréninkového objemu a výskytem zranění, tedy zda zvýšení týdenní běžecké vzdálenosti souvisí s vyšším rizikem zranění. Pro každého běžce jsem nejdříve vypočítal průměrný týdenní objem běhu za celé sledované období. Pak jsem vytipoval týdny, ve kterých běžci zvýšili svůj týdenní objem běhu o více než 20 % oproti svému průměru. A nakonec jsem sledoval, zda v následujících týdnech po výrazném nárůstu objemu došlo k nahlášení zranění.
No, pokud jsem data analyzoval nakonec správně, rozdíl tam je (v neprospěch skokových nárůstů), ale je statisticky nevýznamný, 💁 rozhodně mnohem menší, než bych čekal. Asi je zdravější přidávat postupně (doporučuje se max po 10 %), ale jednoznačně potvrdit dceři její hypotézu nemůžu…
