Téma, které někoho trápí, jiné netrápí – osobně mám do důchodu stale daleko (relativně), nicméně ne již tak „nepředstavitelně“, jako ve dvaceti. Škoda, že tehdy téma „důchody přátelé nebudou“ nebylo buď vůbec na stole, nebo se teprve jako téma rýsovalo. Čím jsem starší, tím méně férové mi prostě připadá, že poté, co mnoho let buď já, nebo mí zaměstnavatelé odváděli obrovské částky na sociálních odvodech, naší generaci „jen tak – se s tím smiř“ začíná hrozit vidina, že po mnoha letech velkorysého přispívání budu sám „třít bídu s nouzí“. Není psáno, že život je fér, ale není spravedlnost a férovost jednou z určujících hodnot státního společenství, na kterých stojí?

Pochopitelně, již před delším časem jsem se pokusil jít „řešení“ nějak sám naproti a na nic nečekat, začal jsem např. investovat cokoliv přebývalo, ale z pohledu výhody složených úroků atd. vlastně poměrně pozdě. Budu se muset vyrovnat s tím, že v poslední třetině života to rozhodně nebude finančně tak veselé, jak jsem si možná kdysi myslel. Články o demografii jsou čím dál pesimističtější, kdy například tento ukazuje, že letos bude nejslabší ročník v historii, kdy známá data sahají do roku 1785 (!).

Spouštěčem mi pro tento příspěvek byl opravdu velmi znepokojivý graf od našich severních sousedů v Polsku, podíval jsem se tedy hlouběji na srovnání mezi námi (tzv. hloupou „montovnou“ střední Evropy) a Polskem, snad novodobým regionálním tygrem.

Ve zkratce, není to dobré, zároveň budou v Evropě místa, kde bude ještě hůře, což mi ale jako uklidnění nepomáhá. Když si navíc vezmu, že se lidé budou dožívat vyššího věku, budeme my, budoucí staříci, chodit k volbám volit sami proti sobě, pro budoucnost těch mladých? Již současnost naznačuje, že to tak nebude, lidé ponejvíce volí svou peněženkou. A až ta bude masově prázdná, to bude teprve radost.  Solidním zdrojem znepokojivé vize budoucnosti „důchodové Evropy“ mi posloužila tato zpráva, která dokládá, že naši sousedi to budou mít opravdu dramatické, dokonce budou mít největší „drop“ mezi příjmem z práce a svým důchodem, ale nebudou zdaleka sami.

Podobný tlak na udržitelnost důchodového systému je vidět i u nás v ČR – česká společnost také rychle stárne a počet pracujících roste pomaleji než počet penzistů. Podíl obyvatel 65+ se do poloviny století zvýší o cca 50 % dle OECD), zatímco pracovní síla (19–64 let) se naopak sníží. Jak by to mohlo být výhledově dobré, když už dnes je to špatné? Navíc se nám ta děcka prostě nerodí a těžko předpokládat, že bychom se na tom mělo něco měnit. 

Má nás uklidnit, že narozdíl od Polska dnes nemáme tak extrémně vysokou míru náhrady? Český důchodový systém je čistě průběžný (1. pilíř) a průměrný zaměstnanec dnes dosáhne na starobní důchod okolo 65  % své poslední mzdy. To je blízko průměru OECD, kde se u středních příjmových skupin pohybuje náhradový poměr většinou kolem 60–70 %.  Česká republika patří tak spíše k průměrným. Demograficky je ČR na OECD průměru či mírně lepší: stárneme sice rychle, ale dále za některými jihoevropskými či pobaltskými státy. Na rozdíl od Poláků se však v ČR neplánuje dramatický pokles náhradové míry (zatím není připravena zásadní parametrická reforma). Dokonce OECD přímo upozorňuje, že snižování důchodů u nás není vhodné, protože české penze jsou ve srovnání s OECD již dnes relativně nízké. Místo toho doporučuje další prodlužování věku odchodu do důchodu podle očekávané délky života případné cílené úpravy systému. Osobně nemám problém s tím, pokud budu zdráv, pracovat „až do konce“, ale kdo mi bude chtít dávat práci, když už dnes jsou lidé 55+ prakticky nezaměstnatelní (a to mají stále ještě i tak dnes 12 let do důchodu!)?

Je nad rámec tohoto blogu navrhovat geniální řešení (žádné není, každé je bolavé), navíc jsou řadu let známá. Mezi jediná účinná řešení patří zvyšování důchodového věku podle růstu střední délky života, podpora delšího setrvání v práci než do 67 let, nebo hledání dalších zdrojů na financování systému. Mě osobně by nejvíc ladila možnost diverzifikace svých úspor – a po státu bych chtěl, aby maximálně motivoval penzijní spoření ve 3. pilíři či návrat částečně fondově financovaného pilíře (dřívější 2. pilíř) pro část populace. DIP je za mě krok správným směrem. Ale chápu, že pro obrovskou část populace je těžké i tak dnes ušetřit pár tisíc, tak jak si mají šetřit na svůj (dlouhý) důchod? Žádné úspory nemá až čtvrtina rodin, dle Davida Navrátila z České spořitelny má až 40 % rodin uspořeno pouze na dva měsíce života. 

Abych toto téma uzavřel, vracím se k tomu, že „rozumím, ale“. Své děti již sice vedu k myšlence „musíš se o sebe postarat sám“, což by se mělo podle mě vyučovat již ve školkách… zároveň stát by těm lidem, co se o sebe chtějí postarat, měl již dnes nabídnout maximální podporu, a ne je pouze dál využívat na obyčejné „průběžné“ doplňování aktuálního systému a odkládat tak zjevný problém.

Demografický trend v Polsku je každopádně varováním i pro nás v České republice: bez zásadních změn se kupní síla důchodů relativně vůči průměrné mzdě časem sníží a deficity systému narostou. Bez zásadních reforem hrozí, že si budoucí generace důchodců výrazně pohorší v porovnání s dnešními důchodci. A to mi, jak jsem psal na začátku, prostě fér nepřipadá. Třeba nám s tím vším pomůže AGI, jen doufejme, že ne úplně po svém: studie AI 2027 od pěti renomovaných prognostiků totiž predikuje, jak by nezvládnutý rozvoj AI mohl vést ke kolapsu civilizace a vyhynutí lidstva. Čekají nás rozhodně zajímavé zítřky, možná je načase přestat se pobaveně dívat na preppery jako ulítlé blázny 😉

Mezitím jsem opravdu „sobecky“ rád za to, že jsme zatím krásná, bezpečná země uprostřed Evropy, a že jsme tudíž i lákavou finální destinací pro přátele z dnes bohužel méně šťastných zemí (Ukrajina, Slovensko…), kteří nám demografickou hrozbu trochu snad „ředí“…