Druhý semestr: reflexe a poučení
Mezitím, co první semestr byl náročný v tom, že to bylo po velmi dlouhé době studium VŠ, tedy musel jsem se i naučit i tom samotném režimu „studování“ nějak chodit, druhý semestr už šel v mnoha ohledech rovnou „na komoru“. Obsahy některých předmětů byly pro mě úplnou novinkou. Ale k tomu se ještě dostanu. Jak se mi tedy povedlo posunout mé studijní cíle, co mě překvapilo, potěšilo (a co třeba méně), a říkám na samotné předměty, které jsem letos absolvoval?
Reflexe mých studijních cílů
Na začátku tohoto semestru jsem se chtěl posunout v mých několika „globálních“ vzdělávacích cílech, co jsem si stanovil na začátku studia: zejména posunout se dále od „čistého“ UX designu směrem ke strategickému designu a mezioborovým projektům, připravit se na aktivnější zapojení do nekomerčního a veřejného prostoru a také se víc věnovat mentoringu.
A protože tyto širší ambice jsou sice fajn, ale chtěl jsem ještě něco praktického, přidal jsem si k tomu ještě jeden velmi konkrétní semestrální cíl: prozkoumat, jak by v naší firmě mohla vypadat tzv. Discovery funkce, centrum expertizy. Tedy funkce, která propojí různá oddělení a umožní co možná nejdříve na začátku otestovat na konceptuální úrovni, zda finálním uživatelům něco dává / nedává smysl, a jaký (a zda) má nápad na službu či rozhraní vlastně smysl. Na začátku jsem měl možnost konzultovat plán s Romanem Hřebeckým, který mi rovnou naservíroval pár užitečných vhledů. Díky, Romane — opět ses trefil rovnou mezi řádky, a na projektu zdárně pokračuji.
Studium, práce, rodina, já sám… a ten zbytek
Metodika a průběh studia byla již klasická: teorie z knih a IS materiálů, přednášky, případovky, ale hlavně — pokusy v reálném firemním provozu. Diskuze se spolužáky i kolegy mi často pomohly včas zachytit, co mi třeba uteklo, nebo naopak kam mířím moc optimisticky. Mnohem více se tentokrát spolupracovalo ve školních týmech, což bylo velmi obohacující změna, ale tedy časová náročnost ještě vzrostla.
Ostatně, abych to popsal upřímně: tenhle semestr byl už opravdu „na hraně“ mých časových možností. Náročná práce, škola, rodina, projekty… všechno se nějak podezřele „zkoordinovalo“ tak, že jsem častěji než obvykle testoval elasticitu vlastního kalendáře. A ano — zpětně bych si zvolil o jeden dva volitelné předměty méně. I díky drobnému zásahu „vyšší moci“, kdy jsem kvůli službě v aktivních zálohách (aka víkend v lese s kvérem:) nestihl včas jeden předmět odhlásit. Inu, studijní život je pestrý a člověk se stále učí.
Vážně zvažuji, že si jednoho dne založím vedlejší projekt „design time managementu pro studenty-pracující“, ale zatím… na něj nemám čas. Smyčka dokonána.
Co všechno mi to nakonec dalo?
Během semestru jsem výrazně posunul několik oblastí. Z těch konkrétních dovedností mě hodně obohatily tři oblasti, ve kterých jsem měl opravdu mezery:
Práce s daty — sice ze mě datový vědec nebude, ale už chápu, proč se na data nelze jen „dívat“, ale musí se jim i rozumět.
Inkluzivní design — téma, které jsem kdysi vnímal spíš jako „nice to have“, ale po tomto semestru už bariéry vidím skoro všude 🙂
Cybersecurity — hlubší ponor do toho, jak designovat i v kontextu bezpečnosti, byl nejen užitečný, ale vlastně i překvapivě fascinující. (Díky Martine H. za tip!)
Z těch více „soft“ dovednostní vnímám posun hlavně:
naučil jsem se ještě o kus systematičtěji přemýšlet o změnách v organizacích a o tom, jak jednotlivé části firemního stroje ovlivňují širší ekosystémy (oddělení). „Discovery“ projekt mě velmi baví a rozhodně v tom chci pokračovat i příští semestr.
Vylepšil jsem své prezentační dovednosti vůči vedení i stakeholderům — což v překladu znamená: naučil jsem se snad lépe vysvětlovat složité věci srozumitelněji. Ještě na tom chci pokračovat i dále.
Mentoring kolegyně mi ukázal, že mě baví předávat zkušenosti — a že to umí být někdy i náročné, ale o to víc smysluplné.
Lidé, zpětná vazba a motivace
Jedním z největších přínosů studia jsou pro mě diskuze a sdílení zkušeností, jak zkušenými přednášejícími, tak studenty. Věřím, že jsem díky své rozmanité pracovní praxi mohl být znovu užitečný některým „služebně mladším“ spolužákům, ale na druhou stranu i jejich pohledy mě často přiměly dívat se na problémy jinak.
Největší motivací pro mě ale bylo a je to, že věci, které ve škole řešíme, mají aplikaci v mé praxi. Když vidím, jak se můj firemní projekt překlápí z konceptu do první fáze, je to skvělý pocit. Baví mě hledat, jak nové poznatky adaptovat na specifickou realitu firmy — a zároveň kde leží limity, přes které už to nejde tlačit.
Občasné přetížení k tomu samozřejmě patřilo. Kumulace pracovních projektů, školy i služba v Aktivních zálohách AČR vytvořila několik „hektických checkpointů“, a jen systematické plánování a určitá míra rezignace na můj perfekcionismus mi pomohly to celé docela ukočírovat.
Reflexe předmětů druhého semestru
V rámci druhého semestru se mezi absolvovanými předměty objevila dvojice kurzů, zaměřených na kvalititativní výzkumné metody – Úvod do uživatelského výzkumu (připravený výbornou T. Kosnarovou) poskytoval základní a teoretický vhled do uživatelského výzkumu, mezitím co Kvalitativní výzkum pro design služeb (intenzivně vedený výborným J. Kocurkem) pak umožnil si detailněji vyzkoušet celý kvalitativní výzkumný proces v praxi, a to dokonce týmově. S tímto týmem (bylo nás sedm!) jsme prošli celým postupem od přípravy hloubkových rozhovorů přes kódování dat v Condens (vyzkoušel jsem si poprvé), až po syntézu poznatků a zpracování výzkumné zprávy. Naším tématem byla „Vnímaná bezpečnost aplikací finančních institucí.“ Jakkoliv si práce v týmu vyžádala vysokou časovou náročnost (desítky hodin), věřím, že výstupem nakonec není pouhé akademické cvičení, ale naopak něco, co plánuji využít ve své vlastní praxi.
Kurz Data pro design služeb byl pro mě osobně velkým přínosem a „wow předmětem“. Zatím jsem asi nepotkal tak výborně zpracované studijní materiály, srozumitelnou strukturu a mladé vyučující, kteří dokázali své nadšení ve videích přenést i na nás studenty, to dělalo z této části studia opravdovou radost. Vážně přemýšlím, jak si kurz zopakovat (bez toho, abych jej zopakoval :-), protože celou řadu dobrovolných úkolů a postupů jsem bohužel musel z časové tísně spíše proletět… nicméně, smekám před jasnou strukturou (od úplných základů „co jsou data“ až po finální „storytelling“.) a kam mě to posunulo. Opravdu vynikající.
Oblast Inkluzivního designu mě zaujala svým obsahem i praktickým zaměřením, Robert Osman je skutečný expert na toto téma. Dosud jsem celou oblast „bariér“ ve své pracovní praxi až tak nereflektoval (kromě klasické webové přístupnosti, použitelnosti). Opět cením velmi promyšlený kurz, plný nejen praktických příkladů, ale i velmi vážných a filosofických úvah, který nakonec směřoval k velmi praktické aplikaci – navrhnout řešení pro odstranění konkrétní bariéry na pracovišti. Tuto práci jsem si dost užil.
V rámci studia Sociálních interakcí ve virtuální realitě jsem měl tentokrát možnost si znovu otestovat několik různých kolaborativních aplikací, a v jednom případě si i vyzkoušet roli „průvodce“ pro další spolužáky. Jak jsem pak na kolokviu reflektoval, celé VR pro mě představuje sice skvělé rozšíření možností, „jak a pro co designovat“, ale technické nedostatky aplikací, složité onboardingy, sekání systémů a bolest očí… nevím, zatím v tom nemám úplně jasno, zda toto je doopravdy ta „pravá“ budoucnost. Ale na určité use-case opravdu skvělé.
Letos jsem si vzal několik povinně volitelných předmětů:
Mentoring jako cesta k excelenci v designu služeb mě moc bavil, (už mám s mentoringem zkušenosti, tak jsem je zkoušel dále „pilovat“). Hlavně oceňuji perfektně připravenou osnovu pro šest setkání, to velmi pomohlo zdárnému průběhu. Doporučuji!
Blok expertů: obsahově velmi pestrý blok přednášek, resp. prezentace odborníků z různých domén, mě vesměs zaujal a nabídl mi i možnost vyzkoušet si různé formy zpracování výstupu (tzv. „artefakty“), kterých jsem musel dodat hned několik (čtyři). Celkově kurz hodnotím pozitivně a jsem rád, že jsem se ho účastnil, jakkoliv některá témata mi byla vzdálenější. Ale předpokládám, že to je právě ten smysl – podívat se do oblastí, kam bych asi jinak nezavítal. Celkově mohu doporučit.
Kurz Kyberbezpečnost, design a lidé vlastně „nevědomky“ navázal na naše „deepfake“ úsilí na hackatonu a patří spolu s Daty a Inkluzí pro mě mezi „top 3“ kurzy, jak přípravou, tak praktickou aplikací v neziskové organizaci (o tom budu psát Case Study). To neznamená, že ostatní kurzy nebyly také výborné, ale zrovna u tohoto kurzu bylo pro mě klíčovým to propojení „akademického vzdělání“ s reálnou aplikací poznání, na vybrané neziskové organizaci. Práce pro tuto organizaci mě velmi bavila, nakonec jsem tomu dal mnohem více energie, než jsem původně předpokládal, ale nelituji. Opět mohu jen doporučit, jen snad pozor na vysokou administrativní náročnost (zasmluvnění s organizací), to mě zaskočilo a vzalo hodně času navíc.
Kurz Filosofie pro posluchače nefilozofických oborů mě zatím velmi příjemně překvapil. Místo memorování stěžejních děl Aristotela, Descarta a Kanta, které jsem popravdě čekal, mě místo toho čekaly zážitkově zpracované oblasti „praktického“ filosofického přemýšlení. Zkouška mě teprve čeká, ale už jen z IS obsahu jsem skutečně příjemně překvapený.