Radikální kreativita – kurz, který mě radikálně překvapil
Přiznám se, že do kurzu Diving into Radical Creativity od Aalto University jsem šel s očekáváním, že to bude další online kurz plný hezkých slidů a obecných frází o inovacích. Mýlil jsem se.
Kurz začíná celkem jednoduchou otázkou: co vlastně kreativita je? Ne jako „buzzword“, ale jako vědecky zkoumaný fenomén. Teresa Amabile, Mark Runco, Graham Wallas – to jsou lidé, kteří strávili dekády seriózním zkoumáním toho, jak kreativita skutečně funguje v lidském mozku, v týmech i v organizacích. A výsledky jejich výzkumu jsou často proti intuici, a rozhodně to nepotvrzuje myšlenky typu „kreativita = božské vnuknutí pro vyvolené“. Což je vlastně super 🙂
Pro mě osobně byl nejdůležitější důraz na kulturní a systémovou změnu. Nestačí být kreativní jako jedinec. Kurz průběžně na konkrétních příkladech ukazuje, jak musí změna probíhat na více úrovních současně – od osobního mindset až po systémové struktury celé společnosti. Roman Sellner likes this.
Stojí za zmínku případové studie jako Buurtzorg – nizozemská organizace domácí péče, která zrušila management, dala důvěru svým sestrám a snížila tak náklady o 40 %. Nebo příběh ICEYE – start-upu, který vznikl z odvážného studentského projektu na Aalto University, kdy jeden profesor riskoval vlastní kariéru a řekl svým studentům „zkuste to“. Nebo Radical Ceramics – výzkumná skupina, která hledá způsoby, jak nahradit cement v betonu lokálními přírodními materiály, jako je hlína…
Kurz pracuje s frameworky jako VUCA a BANI – pojmy popisující svět plný volatility, nejistoty a systémové křehkosti. A nabízí odpověď: radikální kreativita není jen nástroj inovace, je to strategie přežití v komplexním světě.
Zvláštní kapitolu tvoří Otto Scharmer a jeho Theory U – přístup k systémové změně, který začíná zevnitř. Nejdůležitější změny neprobíhají na úrovni pravidel nebo struktur, ale na úrovni mindsetů a hodnot. To, čemu Donella Meadows říká nejhlubší páky systémové změny. Roman Sellner a Roman Hřebecký like this.
Co konkrétně tenhle kurz odlišuje od ostatních co jsem zažil, jsou cvičení v reálném životě. Nahrál jsem si zvuk pračky jako „umělecké dílo“. Sledoval jsem fotbalový zápas svého syna z lavičky soupeřových rodičů. Skládal jsem papír v různých stavech mysli. Psal jsem na LinkedIn o mezích korporátní kreativity. Tyto aktivity nejsou ozdobou kurzu, spíš jsou jeho jádrem. Donutí vás zažít na vlastní kůži to, o čem čtete. Někdy je to teda až zvláštní, člověku se ne vždy chce, ale zpětně oceňuju.
Kurz je podpořen desítkami videí s odborníky z celého světa – od profesorky Arja Karhumaa přes Julii Lohmann až po zakladatele Buurtzorgu Josem de Blokem. Každé video přináší jiný úhel pohledu a společně tvoří ucelený obraz. To je super.
Byl to dosud nejnáročnější kurz, který jsem absolvoval. Časově, myšlenkově i osobně. Ale také nejlepší. Pokud (kdokoliv) hledáte kurz, který vám změní způsob, jakým přemýšlíte o kreativitě, změně a své vlastní roli v systémech kolem vás, mrknětě – tento kurz je pro vás. Bez výhrad ho doporučuji. Je to náročné, ale stojí to za to.
PS: co mi budilo celou dobu emoce, je uvědomění, jak strašně pozadu je Česko ve své „designové maturitě“. Ve Finsku skutečně řeší komplexní problémy designovým procesem, nevím zda to učí už v mateřské školce, ale je to radost vidět, jak nad věcmi přemýšlí, ať v kontextu urbanizace, zdravotnictví, udržitelnosti… pro servisní designéry zaslíbená země. Mám naději, že obory jako DIS snad mohou přispět v delším běhu (mnoho let) tomu mindset-shiftu…